Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHon na šneky
Autor
bofiák
Proplouvat světem fantazie je jako honit šneka na dvorku za domem. Vzrušující, neskutečné a neobyčejně poutavé. Je to ten druh činnosti, kterého se nemůžete zbavit, je to návyk obdobně silný jako těžká drogová závislost. Zavřít oči a měnit realitu. Vidět věci za věcmi. Nejsou o nic neskutečnější než ony \"opravdové\".
Stačí se jenom postavit na hlavu a hned získáte jiný náhled na skutečnost. Myslím, že nikdy není na škodu udělat alespoň dvě stojky za den. Jednak vám to zvýší chuť k obědu a pak... Prokrví se vám dostatečně mozek a začne fungovat na vyšším stupni. Každá jednotlivá buňka v šedé kůře mozkové začne konečně samostatně tvořit - ztratíte smysl pro abstrakci, pro mlhavé obecné pojmy, ale každé jednotlivé smítko se stává absolutnem. Má svůj vlastní život, tedy ten, které mu vaše osamocené mozkové buňky nalézají. Bytí smítka tak nabývá esence. Ne nadarmo tvrdil Berkeley: \"Být znamená být vnímán nebo vnímat.\" Smítko existuje, neboť je vnímáno. Dostává svůj osud. Dýchá - a tedy i žije. A v tu chvíli již jen zbývá málo, aby si vzalo svůj raneček se šesti upečenými buchtami od babičky a vyrazilo do světa konat velké činy - zabít draka případně princeznu (podle toho, kdo se v daném případě jeví jako nebezpečnější pro život a větší přítěž) uhranout černokněžníka, potopit Titanic, atd.
Subjektivní činy smítka pak narážejí na objektivitu skutečnosti dané empirickými předpoklady jako příboje vln na pobřežní skaliska. Samozřejmě nic nezmůžou, stejně jako jedna vlna. Je-li však takovýchto osudů více (čili nejen smítko, ale i kytka masožravka, zatoulaný pes, jeho blecha, pravá tkanička u levé kecky, ...) skaliska reality mohou povolit pochybnosti. Bylo tomu opravdu tak? Je tomu opravdu tak? To že se Titanic potopil kvůli jedné kře není o nic pravděpodobnější, než že ho potopilo mnou tolik opěvované smítko. To, že kytka nechodí je stejně pravděpodobné, jako že chodí. Jen my jsme v zajetí svých smyslů, svého vědomí.[1]
Ale právě to nás opravňuje tím více honit šneky a jiné plže na dvorku za domem, je-li to vzrušující, neskutečné a neobyčejně poutavé.
A proto také vznikl tento nesmysl. Takový malý, osobní hon na šneky.
[1] V tomto případě také v zajetí řeči a její struktury. Další empirie, kterou již bereme jako danou a obecně platnou. Pro příznivce analytické filosofie (obzvláště pak Wittgensteina) přidávám jeden citát od Lewise Carrola z Alenky v říši divů k zamyšlení: \"Když já řeknu nějaké slovo,\" řekl povýšeně Valihrach, \"pak znamená to, co se mi zrovna zlíbí, aby znamenalo - a nic jiného.\"